Tradice voroplavby
Příprava vorové tabule na pražské náplavce, Střední odborná škola Jarov, Praha 9, 2018
SPOLKY
Plavci (voraři), převozníci a šífaři zakládali spolky, které finančně podporovaly vdovy a sirotky po plavcích. První byl založen spolek Vltavan v Praze (1871), další Vltavan Davle (1896), potom Spolek Vltavan pro Štěchovice a okolí (1898) a naposled jihočeský Spolek Vltavan v Purkarci (1902). Ve spolcích jsou i ženy. Zastřešující organizací je nyní od roku 2000 "Vltavan Čechy - svaz vltavanských spolků" (prezident Ing. Jaroslav Camplík), který zajišťuje mezinárodní spolupráci s plaveckými spolky sousedních zemí.
Ing. Jaroslav Camplík je zároveň vicepresidentem Mezinárodní vorařské asociace IATR. Spolková činnost plavců a šífařů je stále živá. Členové - Vltavané - v současnosti pořádají různé akce, ukazují vorařské řemeslo, stavějí vory i šífy. Ty už neslouží k převážení zboží. Dnes slouží jen milovníkům řeky k zábavě a ke krátkým výletům po Vltavě.
O Vltavanu, jeho historii, současnosti a vyhlídkách do budoucnosti si přečtěte např. ZDE. Po dobu několika let Vltavan intenzívně podporoval snahu dostat tradici vorařství na seznam UNESCO.
První zcela nový šíf postavený podle původních projektů byl žehnám kardinálem Dominikem Dukou v září .2018 při výročí 100 let republiky v Praze.
Symboly plaveckých spolků
Vltavan Čechy - svaz vltavanských spolků, Vltavan v Praze, Vltavan Davle, Vltavan ve Štěchovicích, Vltavan v Purkarci, Mezinárodní vorařská asociace IATR
Prapor: každý vltavanský spolek má svůj prapor s šerpou
Slavnostní uniforma: bílé kalhoty (sukně), červenobíle pruhovaná košile (halenka), červená šerpa, tmavě-modré sako, bílá čepice, černé punčochy a boty. Kroje jednotlivých spolků se mírně odlišují.
Uniforma Vltavanu Davle - letní a zimní kroj
Jednou z významných osobností spojenou s Vltavou, voroplavbou a paroplavbou byl František Dittrich, původně plavec a ledař, později zakladatel Pražské paroplavební společnosti a v letech 1870–1873 pražský primátor. O Františku Dittrichovi se traduje, že ovlivnil podobu vltavanského kroje, který by měl připomínat uniformu francouzského obchodního loďstva. To je jedna z verzí vzniku kroje, ale doložená verze podle Knihy zápisů spolku Vltavan je, že návrh kroje představil jednatel spolku Šimon Oraský, který si na své náklady nechal ušít spolkový oblek a ten byl jednohlasně přijat jako spolkový kroj. Tak vznikl kroj, který s drobnými úpravami používají i ostatní vltavanské spolky.
Další verze příběhu o historie uniformy je spojená s podnikatelem Vojtěchem Lannou. V květnu 1847 vezl na své lodi podnikatel Vojtěch Lanna z Koloděj nad Lužnicí na Podolsko arcivévodu Štěpána s doprovodem. Arcivévoda tam poklepal na základní kámen řetězového mostu přes Vltavu. Při této příležitosti Lanna oblékl své lodivody do stejnokroje podobného uniformě francouzských námořníků. Most byl v roce 1848 postaven a slavnostní uniforma plavců byla na světě. (Řetězový most byl před zatopením Podolska vodami Orlického jezera rozebrán a později znovu postaven na Lužnici u obce Stádlec. Je to funkční, památkově chráněná stavba.)
Fotografie ze života vltavanských spolků:
Spolupráce Vltavanu s Mezinárodní vorařskou asociací:
Sochy Vltavy
Lásku, obdiv a jistě i díky řece živitelce vyjadřují sochy Vltavy. Jedna stojí na Zdymadle u Dětského ostrova v Praze. Vltavu představuje roztančená dívka s kotvou u nohou. Na podstavci jsou další reliéfy čtyř dívek, symboly přítoků - Lužnice, Otavy, Sázavy a Berounky. Autorem je Josef Václav Pekárek, žák J. V. Myslbeka.
Další sochou Vltavy je kašna od sochaře Práchnera. Je umístěna ve zdi Clam-Gallasova paláce na Mariánském náměstí v Praze. Sedící dívka drží dva džbánky. Z nádoby v její pravé ruce vytéká voda do kašny, v levé ruce je zobrazena větší nádoba s proudem vody, jež alegoricky symbolizuje řeku Vltavu. Krásné dívce Pražané říkají láskyplně Terezka.
Patronem plavců je sv. Jan Nepomucký. (Je patronem všech řemesel, které mají co do činění s vodou - plavců, mlynářů, rybářů, zároveň také patronem mostů.) Sochu sv. Jana Nepomuckého můžeme vidět například pod Slapskou přehradou, v místě bývalých Svatojánských proudů. Na počest sv.J ana Nepomuckého probíhají v Praze v květnu Svatojánské slavnosti "Navalis".
Zahájení plavební sezóny 1.5.2021 - Vltavan Davle
Každoročně se v Praze na Karlově mostě konají tradiční Svatojánské slavnosti NAVALIS pořádané Zdeňkem Bergmanem, kterých se zástupci spolků VLTAVAN vždy zúčastňují a jsou součástí slavnostního procesí z Pražského hradu přes Karlův most. Zde je několik fotografií z 15.5.2021:
V Praze se také každoročně koná tryzna za utonulé plavce a šífaře. Níže je foto z roku 1974 z knihy "Historie voroplavby v Čechách na řece Vltavě".
Tryzna za utonulé 30.10. 2022:
Propagační plavby
Plavba "Poslední vory na Vltavě" se uskutečnila v červenci 1971. Pořádalo ji lesnické a myslivecké muzeum Ohrada Hluboká nad Vltavou s tehdejší Československou televizí. Plavbu řídil zkušený vrátný Bohumil Sypal z Vyššího Brodu spolu se svými plavci. Plavba byla plánovaná z Vyššího Brodu do Týna nad Vltavou. Pro řadu nástrah a záludností, které neudržovaná řeka plavcům připravila, skončila plavba již v Boršově u Českých Budějovic.
Muzeum Týn nad Vltavou uspořádalo 3. května
1981 propagační plavbu vorového
pramene z Hněvkovic
do Týna n. Vltavou. Pramen postavil a splul vrátný Vojtěch
Husa se syny Václavem a Miroslavem. Organizaci zajišťoval Karel Landík z Neznašova. O plavbu byl mimořádný zájem a měla velký úspěch.
Při první jarní plavbě se první vor zdobil májkou. Plavba z Hněvkovic do Týna nad Vltavou, květen 1981.
Děkujeme za fotodokumentaci Václavu Husovi ml. a Městskému muzeu Týn nad Vltavou.
Muzeum Hl. města Prahy uspořádalo postavení pramene v roce
2000 v rámci akce "Praha město na řece". Projížďky po Vltavě v Praze zajišťoval vrátný Jan Havel. K pacholčímu veslu se tehdy postavila žena
Zlata Svobodová.
Praha 2000.
Proplouvání Staroměstským jezem, Praha 2011. Foto Jiří Faktor.
Lesnická firma LESS v roce 2011 postavila ve Štěchovicích pod vedením Ing. Trávníčka vorový pramen. Vrátným byl Jan Havel a cenné rady poskytl poslední vltavský plavec Václav Husa z Albrechtické Hladné. Pramen "sploul" ze Štěchovic do Prahy Výtoň k Náplavce. Zde zůstal pramen několik dnů pro potěšení milovníků Vltavy.
Fotogalerie z plavby Štěchovice - Jarov 2011, autor fotografií Jiří Faktor
Stejná firma LESS uspořádala vzpomínkovou plavbu i v červenci 2012. Pramen postavil jako věrnou
kopii vorů svých předchůdců Ing. Jiří Trávníček se svými spolupracovníky. Vrátným byl Matěj Zapletal. Na
stavbu pramenu dohlížel poslední vltavský plavec Václav Husa. Firma LESS chtěla
připomenout umění, znalost a zkušenost plavců.
Pramen byl zhotoven ve Štěchovicích a
doputoval do Prahy Podskalí. Potom pramen dál plul až do
Hamburku ke konkrétní dřevařské firmě, kde bylo dřevo prodáno.
Fotogalerie z plavby Štěchovice - Zbraslav, autor fotografií Jiří Faktor
V červenci 2013 se
uskutečnila propagační akce v Praze. Věrná replika vorového pramene byla postavena ve Štěchovicích a po Černé řece, jak plavci říkali
Vltavě, doplula do Prahy na Výtoň, k Náplavce. Opět akci zajišťovala
firma LESS. Stavbu vorů provedl Ing. Jiří Trávníček a vrátným byl opět Matěj
Zapletal. Při projížďkách po Vltavě byl pramen tažen remorkérem.
Fotogalerie z plavby Zbraslav - Výtoň, autor fotografií Jiří Faktor
Václav Husa, Propagační plavba 2013, Praha
V letech 2018 - 2020 provozoval voroplavbu v Kamýku nad Vltavou voroplavec a památkový tesař Jiří Zdislav Jankovský.
Fotografie z archivu Jiřího Zdislava Jankovského. 2018.
Všechny tyto plavby byly vzpomínkou na zaniklé plavecké řemeslo a ukázkou stavby vorů. Dobové vorové prameny byly podstatně delší, měřily 130 - 150 m.
Na jaře 2024 byl svázán vorový pramen na Berounce v Zadní Třebáni. 22. června 2024 pramen ploul ze Zadní Třebáně do Řevnic, u příležitosti 120. výročí spolku Dělnické besedy Havlíček Řevnice. Vorový pramen byl sestaven v rámci profesní kvalifikace "Vorař - stavitel vorů", kterou organizovala Střední odborná škola Jarov - Praha 9. (Fotografie Josef Bílek, Josef Nachlinger, Lubomír Ambros)
Více informací najdete ZDE.
Plavci a folklor
Plavci organizovali oblíbené plavecké bály. Byli výborní tanečníci i zpěváci. Uměli se radovat ze života. Na plesech hrávala dechová hudba písničky nejen plavecké. Plesy končily opravdu až ráno.
Ženy zase pořádaly tzv. babské hody. To byla taneční zábava, kdy si do půlnoci vybíraly tanečníky ženy. Večer měl obvykle dané téma (veselka, pouť, maškarní průvod apod.). Bývaly to večery skutečně veselé.
Plavecké písně se týkají všech lidí od vody. To byli plavci
šífaři, převozníci, mlynáři, rybáři, krajánci, sekýrníci, kameníci,
formani a dřevorubci. Autorem písní jsou často sami plavci.
Jsou to jednoduché někdy
kostrbaté verše, které popisují různé příhody, které se kdysi kdesi staly. Vyprávějí o životě, práci, lásce, naději, zármutku i bolesti. Svými jednoduchými texty a
lehce zapamatovatelnou melodií přežívají dodnes. Zpívávaly se v hospodách při harmonice a dnes je často zpívají trempové a kanoisti u táboráku s kytarou.
Vstávej má milá
Asi znáte píseň "Vstávej, má milá, už je den bílý..." Tato píseň byla plavci často považována za plaveckou "hymnu". Má hodně veršů a řadu variant. V každém kraji se zpívá trochu jinak. Poslední verše se týkají pověsti o chřešťovickém kostel sv. Jana na skále nad řekou. V pověsti se vypráví o tom, že když plavci při plavbě uslyší zvon z kostela, věští to neštěstí.
"Má milá vstala, snídani dala,
ještě mě k šífu vyprovodila.
Na špičku dala bílou kytičku,
bych nezapomněl na svou Aničku.
Poplav, má milá poplav ty se mnou,
abys poznala mou lásku věrnou.
Já nepoplavu, já se moc bojím,
je velká voda, že se utopím.
Neboj se milá, nejsi tu sama,
Jsou tu šífaři, jsem tu taky já.
Když jsme připluli k svatýmu Jánu,
Má milá chtěla ze šífu dolů.
Neboj se milá svatýho Jána,
Je to náš patron, plavců ochrana."
Plavci byli natolik hrdi na své řemeslo, že se to projevovalo i po jejich smrti. Např. nápisy na albrechtickém hřbitově, proslulém unikátní kapličkovou hřbitovní zdí. Zasloužil se o ni farář Vít Cíza, který zde působil v letech 1818-1853. Je také autorem veršovaných nápisů na každého zemřelého. Tak i na plavce:
Na plavce
"Člověk míní, Pán Bůh mění, tak se často stává.
Že míníme to neb ono, vůli naší měnívá.
Nebožtík ten ještě ten den chtěl do Prahy vyplouti.
Z pramene si zašel domů, potravu si nabrati,
Již na cestě cítil těžkost, přijda domů upadnul.
Průjem horem, dolem dostal, křečem hrozným podlehnul.
Než lékařská pomoc přišla, již byl celý zmodralý.
Zaopatřen byv svátostmi, byl zničen od cholery.
Místo Prahy musel plouti do oborů věčnosti.
Bože! přijmiž ho na milost, uděl věčné radosti.
Protož bděme ve dne v noci, nevíme dne hodiny,
Když
si na nás smrt zakývá, pojme v věčné dědiny."
(Plavec Tomáš Novotný z Hladné č.17 zemřel v r.1850 při epidemii cholery v Albrechticích).
Kapličkový hřbitov v Albrechticích nad Vltavou.
DNE 1.12. 2022 BYLO ZAPSÁNO VORAŘSTVÍ NA SEZNAM NEHMOTNÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ UNESCO. Více informací najdete ZDE.
Dne 10.3. 2023 předal ministr kultury Martin Baxa certifikát UNESCO zástupcům Vltavanu Čechy a dalším organizacím, které se na žádosti o zápis nehmotného kulturního dědictví podílely.
více informací najdete ZDE.
Informační tabule v Davli:
Přehled expozicí vorařství najdete na stránce KAM ZA VORAŘSTVÍM DNES.
Zpět na začátek stránky TRADICE VOROPLAVBY.